Zima ještě zdaleka neskončila a pořád je mnoho příležitostí kdy vyrazit na běžky. Pro ty, co se nebojí trochu náročnějšího terénu, máme tip na trasu, která vás nejen unaví, ale také vám ukáže zajímavá místa Šumavy.
Cesta vás povede čtyřicet pět kilometrů po okruhu jihovýchodně od penzionu. Užijete si na ní střídavě náročné stoupání i klesání po strmých svazích. Uprostřed trasy vás čeká odpočinková rovinka, ležící mezi dvěma nejzajímavějšími místy, které cestou navštívíte. Jedním je obec Stožec, známá díky historické kapli Panny Marie. Druhým místem budou České Žleby, kde se nachází například památná třicet metrů vysoká Radvanovická lípa.
Abyste celou cestu stihli tak akorát, ideální je vyrazit ještě před polednem, kolem jedenácti hodin. Svačinu bude lepší si přibalit s sebou. První možnost občerstvení vás čeká až v půli cesty ve Stožci. Jakmile se dostatečně připravíte na zimní výpravu, vyráží se paradoxně směrem na západ. Trasa se ale po chvíli začne stáčet na jihovýchod a povede vás podél německých hranic. Nebylo by to šumavské pohraničí, aby vás cestou neprovázeli především památníky zaniklých sudetských vesnic. První větší stoupání vás vynese na pastviny, kde staré ovocné stromy a kamenné zídky připomínají obec Nový Cazov. Základy vesnice možná zmizí pod závějemi sněhu, ale i tak se zde zastavte a pokochejte se výhledem. V údolí pod vesnicí teče řeka Řasnice a Mechový potok, který tvoří česko-bavorskou hranici. S výhledem na německou hranici se nerozloučíte ani po dalším strmém stoupání. To vás dovede na nejvyšší bod trasy, k zaniklé osadě Kamenná hlava. Ta už sice neexistuje, ale na místě stále stojí zvláštní seskupení balvanů, připomínající lidskou hlavu, jež dalo vesnici jméno.
Dalších pět kilometrů vás čeká prudká jízda směrem dolů až na Stožecká luka. Na rozcestí vede cesta do vesnice Stožec, která však znamená asi kilometrovou odbočku z trasy. Stožec je však obec s poměrně zajímavou historií a poblíž ní se nachází hned několik pamětihodností. Vznikl v 18. století jako lesnická osada. V polovině 19. století se zde pak stala kuriózní událost. Kolem místního hotelu Pstruh proběhla prý největší pytlácká bitva v Evropě. Potyčka mezi místními lesníky a bavorskými pytláky skončila zraněnými i mrtvými na obou stranách. Co se týče památek, tou nejznámější je jistě dřevěná kaple Panny Marie, která byla vystavěna nad pramenem, jemuž místní přisuzovali léčivou moc. Kaple stojí pod Stožeckou skálou, která je sama o sobě neméně zajímavá. Její porost se místy podobá Boubínskému pralesu a na vrcholu stojí záhadné ruiny starého hradu. Ten zpustl už v 16. století a o jeho historii se příliš neví, dokonce postrádá i jméno.
Běžkařská stopa ovšem nevede přes pralesy a tak nezbývá, než Stožeckou skálu objet po vrstevnici směrem na sever. Když ji objedete, čeká vás menší oklika přes žlebský potok a obrat na jih k dalšímu cíli - Českým Žlebům. Ty stojí vysoko na kopci a proto je potřeba nejdřív překonat pár desítek metrů převýšení. České Žleby bývaly také německou vesnicí. Nicméně na rozdíl od jiných se do ní v devadesátých letech, po pádu železné opony, opět vrátil život. Staré chalupy byly zrekonstruovány a v současnosti zde stojí malá idylická víska. Kousek za Žleby, blízko stezky, stojí majestátný strom označený cedulkou. Ta hlásá, že jde o památnou lípu s výškou přes 30 metrů, která připomíná zaniklé Radvanovice.
Na posledních asi patnácti kilometrech budete mírně stoupat a klesat, až nakonec dorazíte ke Strážnému. Strážný je neveliký městys, kde se dá nakoupit co je třeba, ale také zde najdeme několik zajímavých památek. Jestli vám zbyde čas, můžete se jít podívat na Chrám sv. Trojice nebo zříceninu hradu Kunžvart. Zajet si na výlet do Strážného lze během chvilky v kterýkoliv den dovolené. Zpět do Chlustova už totiž zbývá jen pár kilometrů. Po takovém běžkařském výletu není nic lepšího, než se vrátit do útulného penzionu, vzít si teplé ponožky, udělat si čaj a usadit se ke kachlovým kamnům.