V okolí vrchu Boubín se rozléhá jedno z posledních míst, kde příroda nemusí ustupovat člověku. Boubínský prales je přírodní rezervace, ve které se uchovala scenérie lesa takového, jak vypadal před zásahem lidské ruky. Kmeny stromů, starých i čtyři století, se kroutí do bizarních tvarů a jejich kořeny se proplétají mezi tlejícími pařezy. Volná místa mezi nimi zarůstají hustými porosty kapradin, mechů a lopuchů. V chaotické zeleni se nachází útočiště celé plejády různých tvorů: brouků, veverek, ptáků i netopýrů. Celou tu divokou nádheru lze spatřit jen pouhých šestnáct kilometrů od Penzionu Chlustov.
K pralesu můžete dojít Boubínskou stezkou, která se vine od posledních zbytků civilizace až do hlubin pralesa. Cesta nejprve vede přes vrch, který dal celé oblasti jméno - Boubín. Jak praví nepřehlédnutelná kamenná deska, na jeho vrchol kdysi v roce 1867 vystoupal i kardinál Friedrich von Schwarzenberg. Tehdy ještě husté neudržované lesy pokrývaly většinu Šumavy a vystoupat až na vrchol Boubínu bylo výzvou pro nejednoho romantika a dobrodruha. Dnes se nad stromy Boubínského pahorku tyčí nejvyšší dřevěná rozhledna v Čechách. Z jejího vrcholku se nabízí výhled na nekonečné lány zelených šumavských hvozdů. Už z rozhledny poznáte, že Boubínský prales se výrazně liší od okolního moře monokulturních lesů. Stromy v pralese rostou, jak se jim zachce, při pohledu z výšky se zdá, že trčí z pravidelného smrkového lesa jako nějaký plevel.
Modré turistické značky ukazují cestu dál až k prapředku našich lesů a Vám nezbyde, než fascinovaně hledět na tu podivuhodnou proměnu okolí. Mezi upravenými stromy hospodářského lesa se nejdříve tu a tam najde nějaká ta nesrovnalost, jako ztrouchnivělý kmen nebo pařez, ze kterého vyrůstá nový stromek. Postupem času se objevují další podivnosti. Stromy i kořeny se začínají kroutit do neobvyklých tvarů. Porost kolem stezky se stává stále divočejším a divočejším. Nesmíme si však představovat tropický prales jako z Knihy džunglí, kde vyrůstal Mauglí mezi medvědy a vlky. Český prales je mírumilovný, bez tygrů a pardálů. Přesto v sobě neskýtá o nic méně romantiky a dobrodružství. Na každém kroku je vidět ohromná pestrost fauny i flóry. Společenství listnatých i jehličnatých stromů, rozmanitých rostlin, hub, brouků a jiných malých živočichů dohromady tvoří jeden celistvý dýchající organismus. Obdivuhodná je jeho schopnost přežití. Na rozdíl od hospodářských monokultur si prales nic nedělá z vichřic nebo mrazů. Při přírodních pohromách staré stromy popadají a na jejich trouchnivějících kmenech znovu vyroste nová vegetace. Některé stromy vichřicím vzdorují celá staletí. Mezi nimi býval i Král smrků - velikán mezi smrky starý téměř půl milénia. Jeho obvod se počítal na pět metrů. Bohužel roku 1970 podlehl náporu vánice, ale jeho pozůstatky zde stále leží, obrůstají zelení a čekají na zvídavé turisty.
Přes zdánlivou nepřístupnost dokážeme v pralese najít stopy lidské činnosti. Jednou z nich je i turistická stezka, která nás na těchto dobrodružstvích provází. Jistě zajímavější dílo je zdejší Boubínské jezírko napájené Kaplickým potokem. To vybudovali v roce 1836 voroplavci jako zásobárnu vody pro plavební kanály. Dřevo, které se tudy plavilo, naštěstí nikdy nepocházelo z okolního pralesa. Dnes se v jezírku prohánějí pstruzi. Nejeden výletník neodolá a smočí si ve vodě unavené nohy. Ale pozor, voda v jezírku je opravdu ledová.
Není žádným divem, že tak čarovné místo, jakým je Boubínský prales, bylo námětem k mnoha uměleckým dílům. Na svých dřevorytech ho zvěčnil malíř a grafik Josef Váchal. Inspirací byl i pro obrozenecké básníky. Své verše mu věnoval Adolf Heyduk nebo dokonce věhlasný Jan Neruda.
Přijeďte se se sami přesvědčit o krásách Boubínského Pralesa. Ubytujte se v Penzionu Chlustov, jen 16 kilometrů od jednoho z posledních pravých evropských pralesů. Nenajdete v něm sice šelmy nebo domorodce, ale i tak si užijete dobrodružný výlet romantickou a krásnou přírodou.